Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
30 31 1 2 3 4 5
6 7 8 9 10
Obecní ples – obec Pražmo 10.2.2023, Hotel Travný
11 12
13 14 15 16 17
Divadelní představení Bez předsudků v Nošovicích
18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 1 2 3 4 5
Drobečková navigace

Úvod > Turistika > Naučné stezky > Raškovická naučná větev

Raškovická naučná větev



1. Obec Raškovice

Z historických pramenů je zřejmé, že Raškovice patří k nejstarším obcím podhůří Beskyd. První zmínku nalezli historikové v listině z roku 1261, kde je zmiňováno jméno Vojtěcha z Raškovic. V soupisu desátků vratislavského biskupství, vzniklém okolo roku 1300, ovšem název Raškovice uveden není a je možné, že jsou tam zapsány pod jiným jménem. Historikové soudí, že to může být buď „In der Holzmul“- ve mlýně nebo „Rudgeri villa“. Pod současným názvem se Raškovice objevují až v roce 1573 v urbáři frýdeckého panství, ale na základě určitých znaků jako jsou zejména typ lánové vsi, skladba a počet usedlostí se historikové shodují v názoru, že vesnice vznikla už ve 13. století.

Místní názvy Folvark a Dvorek dokládají existenci panského dvora v Raškovicích, který byl i letním sídlem hrabat Pražmů, zvaným zámeček. Až do roku 1848 sloužila tato budova jako správní sídlo šlechtického velkostatku, do roku 1918 jako arcivévodská hospoda a sklad knížecího truňku a v roce 1923 v ní obec zřídila první měšťanskou školu na Frýdecku a svému účelu slouží dosud.

Hlavním způsobem obživy zdejších obyvatel bylo hospodaření na půdě, chov dobytka, práce v lese a pastevectví. Lidé si přivydělávali domácím tkalcovstvím a později prací v místních manufakturách – papírna, bělidlo a úpravna plátna, v textilkách ve Frýdku, nebo v dolech v Ostravě. Právě různé způsoby obživy významně ovlivnily životní podmínky místních rodin a jejich sociální postavení. Odrazily se také mimo jiné v přístupu ke vzdělání, zakládání spolků a učinily z obce místo proslavené úrovní českého spolkového života.

Kulturní a společenský život v obci ovlivňovalo několik výrazných osobností: nadšený vlastenecký krejčí Antonín Matula (1887-1957), řídící učitel Leopold Kolář (1879-1963), dlouholetý starosta Josef Adámek (1870-1946) a zejména Jaroslav Ludvík Mikoláš (1889-1979). Už v prvním desetiletí 20. století se živě zajímal o slezský národopis a začal se angažovat ve veřejném národním životě. Jeho prvotním úmyslem bylo vytvořit „slezskou národopisnou chalupu.“ K tomuto cíli směřovala jeho rozsáhlá sběratelská činnost. V Raškovicích rovněž spoluzaložil v roce 1909 Čtenářsko-vzdělávací spolek Palacký, Besídku venkovského dorostu a roku 1913 i hasičský sbor. Už roku 1912 vydal knihu Památník Raškovic a okolí a v letech první světové války redigoval časopis Bezkydské Besedy. Od dvacátých let se pak J. L. Mikoláš vášnivě věnoval regionální vlastivědné publicistice. Hlavní část celé Mikolášovy činnosti je soustředěna do několika stovek různých článků v novinách a časopisech. Na jeho odkaz dnes navazuje Vlastivědné sdružení Památník Raškovic.

Vedle regionálního muzea se stálou etnografickou expozicí dokládající historii a způsob života v obci a jejím okolí, stojí rozhodně za pozornost i skupina tří dubů letních u kapličky nedaleko obecního úřadu. Jejich stáří je odhadováno na 330 let. Raškovickým rodákem, jehož nemůžeme přehlédnout, byl umělecký řezbář, sochař a malíř Josef Skotnica (1876-1920). Z jeho prací jsou u nás nejznámější alegorické sochy Historie a Pedagogika, vytvořené pro místecké gymnázium, a plastiky Pilnost a Spořivost, vytvořené pro Místeckou spořitelnu.

Naučná tabule

2. Historie průmyslu v Raškovicích

Do druhé poloviny 18. století se obyvatelé obce živili výhradně prací na poli, v lese a přes zimu si přivydělávali domáckým tkalcovstvím.

V roce 1778 zřídil majitel frýdeckého panství hrabě Jan Nepomuk Pražma na místě bývalého hamru nedaleko soutoku Morávky a Mohelnice papírnu, která až do roku 1849 dodávala papír do Slezska i do císařských kanceláří ve Vídni. Pražmové se tak stali zakladateli manufakturní výroby v Raškovicích. V letech 1826-1828 založil místní statkář František Adámek další manufakturu – bělidlo na úpravu podomácku vyráběného plátna. Jeho syn Josef ji v roce 1885 rozšířil na továrnu. Josef Adámek (1870-1946) byl jednou z nejvýraznějších osobností Raškovic první třetiny 20. století. Kromě podnikatelských aktivit se významně podílel na společenském životě obce i širšího okolí. Udržoval čilé styky se skupinou slezských vlastenců šířících na Těšínsku a v Pobeskydí české národní uvědomění. Mezi lety 1897 až 1900 a 1906 až 1927 vykonával funkci starosty Raškovic. Patřil mezi zakládající členy Čtenářsko-vzdělávacího spolku Palacký v roce 1909, od roku 1911 byl předsedou Pohorské jednoty slezské a v roce 1923 stál v čele snah o založení měšťanské školy v Raškovicích. Jeho vila sloužila jako úřadovna starosty a pošta. Mnoho místních názvů, jako např. Adámkův les, Adámkova cesta, Adámkova kaplička a nejnověji zrekonstruovaná Adámkova vila, nám dodnes připomínají tohoto významného raškovického rodáka.

Na studiích ve Vídni se Josef Adámek seznámil s Ing. Rudolfem Kirchhofem (1870-1945). Tento vynikající odborník v oboru úprav textilních látek přišel koncem roku 1911 do Raškovic, aby se stal spoluvlastníkem Adámkovy úpravny a bělidla. Velmi rychle se zorientoval v místních poměrech a postupně továrnu ovládl. V roce 1913 přešla do jeho majetku. Především v letech 1926 až 1931 po rozsáhlých investičních akcích z ní vytvořil firmu zaměřenou na povrchovou úpravu tkanin, proslulou a vyhledávanou doma i za hranicemi Československé republiky. Vychoval řadu špičkových odborníků z místních zaměstnanců. Do paměti obyvatel obce byl zapsán jako člověk vzdělaný, pracovitý, podnikavý a s příkladným společenským vystupováním. Shodou nešťastných okolností zahynul v den osvobození Raškovic 5. května 1945 na nádvoří své továrny. Po skončení druhé světové války byla továrna zkonfiskována a jako Slezan 12 přešla pod Frýdecké bavlnářské závody. V roce 1953 textilní výroba zanikla a v objektu se začaly vyrábět alkalické baterie. Nejdříve pro národní podnik Pražská akumulátorka Mladá Boleslav, od roku 1995 pro nadnárodní společnost SAFT.

Od roku 1912 existovala v obci také mechanická tkalcovna. Stejně jako Kirchhofova úpravna i ona patřila německému kapitálu. Závod však nepřestál světovou hospodářskou krizi ve 30. letech 20. století. V průběhu druhé světové války se objekt změnil ve sklárnu Sigla a vyráběl sklo pro válečné účely. Textilní výroba zde byla obnovena až v roce 1949 a pod názvem Slezan 11 fungovala tkalcovna do roku 2008.

Dříví z okolních rozsáhlých lesů už od 19. století zpracovávaly dvě pily – Skotnicova, která zanikla za první republiky, a Foldynova, fungující dodnes.

3. Obec Vyšní Lhoty

Vyšní Lhoty patří k nejstarším obcím regionu, byly založeny někdy v letech 1288-1292 Paškem Mudrým Warmundem. Proto byly zpočátku zvány Lhotou Mudrého nebo Warmundovicemi. V dochovaném urbáři frýdeckého panství z roku 1770 jsou uvedena jména tehdejších osadníků. V obci bylo 118 popisných čísel a mnohá jména z tehdejšího seznamu jsou ve vsi dosud zastoupena.

Největší zajímavostí obce je dřevěný kostel sv. Antonína Paduánského na hoře Prašivá. Nechal jej v roce 1640 postavit majitel frýdeckého panství Jiří hrabě z Oppersdorfu a zasvětil jej svému oblíbenému patronu Ignáci z Loyoly. Kostel byl postaven jako jednoduchá stavba z mohutných jedlových trámů a původně bez věže. V dalších desetiletích a staletích byla stavba postupně opravována a vylepšována. Tak byl v průběhu 2. poloviny 18. století kostel obit šindelem, získal novou podlahu, nové dveře, sakristii, kruchtu a dokonce i kazatelnu. V roce 1801 kostel rozezněly varhany a roku 1860 přibyla konečně i malá věž.

Když byl roku 1673 postaven zděný kostel na Borové a zasvěcen rovněž Ignáci z Loyoly, obdržel kostel na Prašivé nového patrona – sv. Antonína Paduánského a stal se nejvyhledávanějším poutním místem slezské části Moravskoslezských Beskyd. Každoročně okolo svátku sv. Antonína sem přicházejí lidé nejen z okolí, ale i ze vzdálenějších oblastí a ze zahraničí. Stoupají po docela strmé asfaltové cestě, z níž mohou obdivovat krásu divoké horské bystřiny – potoka Hlisníku.

Kostel

Potok Hlisník ale není jediným přírodním úkazem, který stojí za vidění. Na území Vyšních Lhot, podobně jako na území okolních obcí, se nachází Národní přírodní památka Skalická Morávka, několikakilometrový úsek řeky v dosud takřka původním přirozeném stavu s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin.

Pozoruhodnou stavbou a technickou zajímavostí je rozdělovací jez na řece Morávce, který odděluje přírodní tok řeky a přivaděč vody do Žermanické přehrady.

Největší občanskou organizací v obci je Sbor dobrovolných hasičů čítající více než sto členů. V obci působí od roku 1925. Roku 1930 získal první požární zbrojnici, která byla po padesáti letech nahrazena novou. Hasiči vedle svého původního poslání velmi významně působí i v oblasti kulturního a společenského života obce.

Občanům i turistům je v obci k dispozici tenisový kurt, víceúčelové a fotbalové hřiště, několik turistických i cykloturistických tras a v létě i přírodní koupání v řece Morávce. Ke kulturnímu vyžití přispívá také přírodní amfiteátr v místní části Kamenité.

4. Chata Klubu českých turistů na Prašivé

Hora Prašivá byla po staletí významným poutním místem. Vděčí za to dřevěnému kostelíku sv. Antonína Paduánského, postavenému roku 1640 a zasvěcenému původně sv. Ignáci z Loyoly. K tradičním náboženským mším a poutím se na konci 19. století přidaly i politické tábory lidu. Vedle toho se hora stávala také stále více cílem běžných turistů. Poslední desetiletí 19. století jsou totiž obdobím zrodu organizované turistiky v Beskydech.

Dne 1. září 1910 se v Raškovicích konala první schůzka Pobezkydské jednoty slezské, jejímž předsedou se stal tamní starosta a továrník Josef Adámek. Nový turistický spolek si vytýčil smělý cíl: postavit na Prašivé turistickou chatu. Potřebnou stavební parcelu se pak sice v roce 1912 podařilo zakoupit, vznikly i plány stavby, ale všechno zhatilo vypuknutí světové války. K novému pokusu došlo krátce po jejím skončení. Obnovená Pobeskydská jednota slezská přesídlila do Frýdku a novým předsedou se stal JUDr. Jan Valeček, pozdější předseda Vrchního soudu v Brně, nadšený turista a lyžař. Právě on znovu oživil plány na výstavbu chaty a v dubnu 1921 se začalo podle architektonického návrhu místeckého stavitele Jaro Čermáka stavět. Bylo typické pro svou dobu, že vlna nadšení strhla i okolní obce, peněžní ústavy a vedle významných osobností i stovky drobných dárců, takže nejen, že se velmi rychle podařilo shromáždit potřebné finanční prostředky, ale také chatu za půl roku postavit.

Předcházely tomu ovšem přípravné práce. Na Prašivou tehdy ještě nevedla zpevněná komunikace jako dnes a veškerý stavební materiál bylo nutno buď vynášet ručně nebo vyvážet na povozech. V obou případech vedle členů jednoty velmi aktivně pomáhali také lidé z okolních obcí, zejména místní rolníci ochotně zapůjčovali své povozy. Přípravné práce započaly už rok předtím, než začala samotná stavba, kterou provedla firma Ludvíka Juroše z Frýdku.

V roce 1922 přistoupila Pobeskydská jednota slezská ke Klubu československých turistů (KČST) a chata na Prašivé se tak stala jeho majetkem. Následovalo pro chatu velmi příznivé období. Ve druhé polovině dvacátých a ve třicátých letech, v době, kdy byl předsedou frýdeckého odboru KČST notář JUDr. František Olšák, došlo k vybudování cesty na Prašivou a k dalším stavebním úpravám chaty: byla dostavěna další skleněná veranda, rozšířena kuchyň, byl položen vodovod, zřízena koupelna, sprchy a umývárna. V polovině 30. let nabízela chata turistům 30 lůžek, nocleh stál 4,50 Kč.

Na podzim roku 1938 připadla chata do polského záboru a rok nato se Prašivá stala součástí německého území. Nepočítáme-li krátké poválečné období, teprve v roce 1992, kdy se chata vrátila do majetku Klubu českých turistů, odboru Frýdek-Místek, bylo možné navázat na prvorepublikové dědictví. Vrchol Prašivé tak zase ožil různými zajímavými akcemi, které zpestřují turistům jejich zážitek z výstupu: vedle tradičních poutí se zde konají dětské dny, mikulášské nadílky, hraje se tu loutkové divadlo a nejnovějším hitem se stala setkání lyžařských veteránů na dřevěných lyžích v dobových kostýmech.